Panická úzkost z lékaře
Na jaře r. 2010 ke mně rodiče přivedli v té době skoro čtyřletou holčičku s panickou úzkostí z lékaře, která se projevovala tím, že dítě bylo zcela nevyšetřitelné. Holčička odmítala jakoukoliv spolupráci – neotevřela pusu, nekomunikovala, nenechala se svléknout, poslechnout stetoskopem, dát si injekci, prohlédnout zoubky atd. Skutečně byla nevyšetřitelná, ať rodiče vyzkoušeli jakýkoliv způsob vysvětlení či donucení dítěte alespoň k minimální komunikaci s lékařem. Což by při závažnějších zdravotních potížích samozřejmě znamenalo zásadní problém.
Holčička byla odmalinka hodně dráždivá, hodně plakala, při pláči se klepala. Zároveň prý spala mnohem více než ostatní miminka, asi dvakrát tolik, dodnes, kdy má 4 roky, spí i 2,5 hodiny po obědě. Když cvičili Vojtovu metodu, nezvykla si na jediný cvik, plakala vždy až do poslední chvíle. Pokud si udělá i nepatrnou „bolístku“, velmi to řeší, řeší to třeba týden a stále se to musí kontrolovat. Je na sebe hodně opatrná, brečí už před tím, než by měla upadnout. Má strach ze tmy. Paní učitelky v MtŠ o ní říkají, že je jak zrcadlo, a maminka to potvrzuje i ze soukromí – když kamarádka začne vytahovat věci z polic, ona to začne dělat taky, když si odkašle, ona taky, když si vezme skleničku, ona si ji vezme taky atd. Celkově prý velmi bedlivě a citlivě sleduje vše kolem sebe. Jakékoliv nové prostředí nebo nová věc se jí nějak dotkne, všechno nové ji velmi rozptyluje. Jinak se soustředí dobře. Vždycky dobře reagovala na děti, vždycky byla první na hřišti a v centru dětí, nesnesla, když ji někdo předběhl na klouzačce, když tam byl první. To se prý trochu změnilo kolem 2,5 let, ale ne nějak zásadně.Nikdy neměla problém s tím, když ji někdo hlídal, zejména když tam bylo hodně zábavy, 3 dny v týdnu chodí do MtŠ a ty dny, kdy nejde, se ptá, kdy už zase do školky půjde. Od dospělých má trochu odstup, chvíli jí trvá, než se „otrká“, s dospělými není zcela bezprostřední. Strach má asi z ohňostroje, rozhodně z něj neměla dobrý pocit, určitě má strach ze tmy, musí jí na noc svítit lampička a neproleze dětským plátěným tunelem. Podala jsem homeopatický lék v potenci 1M a to v rozložené dávce po dobu několika týdnů. Když po pěti týdnech přišli rodiče s holčičkou na kontrolu, referují výraznou změnu v chování – byli u dětského lékaře na celkové prohlídce a vše proběhlo naprosto v klidu, tak, jako by nikdy žádný problém neexistoval. Tak je tomu dodnes.