OSUDOVÉ VZTAHY

V jakém partnerském vztahu dnes žijete, na tom mají možná podíl i vaše předchozí lásky. Čím to, že některá vás doslova uhranula, zatímco s jinou jste se při rozchodu dokázali rozloučit bez jediné slzy? A jak je to s tím Osudovým a Osudovou? Skutečně existují, nebo jsou to jenom postavy z románů a romantických seriálů?

Vzpomínáte? Bylo vám kolem šestnácti sedmnácti a právě jste prožívali něco velkého. Měli jste vedle sebe prvního partnera, žádného kluka nebo holku od vedle, s nimiž jste si dělali naschvály ve škole a pak se tajně pusinkovali za jídelnou…Ale lásku, s níž jste získávali první sexuální zkušenosti. Byli jste zamilovaní až po uši a všechno ostatní šlo stranou. První lásku prožije většina lidí ve chvíli, kdy se dotváří osobnost člověka: začíná se osamostatňovat, myslet sám na sebe, uvědomovat si, co a jak v životě chce. Možná proto máme první lásku v hlavě celý život, ať už skončí jakkoliv. „Čím silnější pozitivní prožitky z první lásky budete mít, tím více a déle na ni budete vzpomínat. Mnoho lidí na ni nezapomene nikdy zejména pro kouzlo její jedinečnosti dosud nepoznaného a poprvé prožívaného nádherného stavu zamilovanosti,“ říká psycholožka Martina Trojanová. V prvním vztahu přicházíte nejenom na to, jak vypadá zamilovanost, ale také co se vám líbí a co naopak nechcete. Formuje se váš pohled na druhé pohlaví, zvykáte si, jaké to je prožívat lásku. Ten pocit je pro většinu lidí opojný, ale může se stát také opak – že první lásku provází něco velmi nepříjemného, zážitky, které do partnerského vztahu – natož do toho úplně prvního – prostě nepatří. „Taková zkušenost může velkou měrou ovlivnit, jak budou vypadat vaše budoucí vztahy, jak k nim budete přistupovat a jaké partnery si budete vybírat, bohužel pochopitelně v tom negativním směru,“ konstatuje Martina Trojanová. První lásky možná vypadají větší, romantičtější a vášnivější než ty současné, ale opravdu je to tak? Váš první partner nebo partnerka zřejme nebyli tak ideální a bezchybní, když jste se s nimi nakonec rozešli. Bezprostřednost a jistá míra naivity však sehrály své, takže máte pocit, že vás naplnily nevýslovným štěstím a radostí, které už jindy nezažijete.


Kdo ovlivnil náš život?


Dnešní dvacetiletí to mají svým způsobem složité. Do vztahů a sexu se vrhají už na základce a plození dětí odkládají až po třicítce. Co s dlouhými patnácti léty mezičasu? Dřív byl interval kratší, takže před svatbou člověk stihl absolvovat sotva jeden dva vážnější vztahy plus možná nějaké dobrodružství na diskotéce. Dnes je všechno jinak. Než se oženíte nebo vdáte, vaším životem projde několik mužů a žen. Zatímco někteří se v něm jenom mihnou a s odstupem let si na ně stova vzpomenete, jiní určitým způsobem ovlivňují vaši budoucnost i dlouho poté, co se rozejdete – někdy se dokonce stanou trvalou součástí vašeho života. Čím to? Psycholožka Martina Trojanová říká, že nakolik vás který partner ovlivní, záleží na mnoha okolnostech: věku, typu osobnosti, délce vztahu i na tom, jak k němu od začátku přistupujete. „Pokud vztah neprožíváte jako zvlášť zásadní a partnera považujete třeba pouze za „citového převaděče“, který vám vyplní prázdné místo po rozchodu, ale jako s partnerem „na celý život“ s ním nepočítáte, nebudete se ani příliš zabývat jeho názory a pohledem na svět a naopak,“ vysvětluje odbornice. Zrovna tak je logické, že čím déle jste v partnerském vztahu s nějakým člověkem, tím více vás dotyčný ovlivňuje, byť ne se vším souhlasíte nebo máte na věci odlišný názor. „S partnerem jste v každodenním kontaktu a je pro vás jedním z nejbližších lidí. Je tedy nemožné, abyste zůstali nedotčeni jeho postoji, chováním, slovy,“ dodává Martina Trojanová a neopomíná znovu zmínit věk, ve kterém ten který vztah prožíváte. S přibývajícími roky a většími zkušenostmi je pravděpodobné, že nebudete tak lehce ovlivnitelní a názory partnera budete přebírat s větší opatrností. „Ale i to je otázka do diskuze,“ polemizuje s obecným přesvědčením psycholožka Zuzana Lišková a dodává: „Poslední dobou s překvapením zjišťuji, že zralí padesátníci dokáží vzplát mnohdy bezhlavěji než jejich pětadvacetileté děti.“


Láska na první pohled?


Ta otázka spolehlivě rozproudí jakoukoliv diskuzi: existuje láska na první pohled? Podle vědců ze Syracuse University nejen že existuje, ale k propadnutí kouzlu druhému člověku stačí pětina sekundy. „Když se zamilováváme, volíme protějšek, jako když si vybíráme dort. Řídíme se podle celkové chuti, a nikoliv podle surovin použitých k jeho upečení,“ napsal kdysi americký psycholog Eli Finkel pro časopis Nature. Což neznamená nic jiného, než že mozek rychle vyhodnotí, jestli dotyčný nebo dotyčná svým vzhledem a chováním zapadá do určitého vzorce, který je pro vás důležitý. Pak stačí pár sekund na to, abyste se zamilovali. Z letmých pohledů do výzkumů na toto téma se zdá, že láska na první pohled zasahuje muže i ženy stejně. Podle Martiny Trojanové to ale není tak úplně pravda: „Na první pohled se podle mě snadněji zamiluje muž. Je to dáno tím, že muž si ženu vybírá v první řadě podle vzhledu a teprve po nějaké době hodnotí, jestli s ní jde o perspektivní vztah nebo nikoliv. Naopak většina žen primárně uvažuje o tom, zda by dotyčný mohl být budoucím otcem jejích dětí a jestli je schopný ji zabezpečit. Nenechá se tedy tak rychle poblouznit jako její mužský protějšek.“ Jestli jde opravdu o lásku na první pohled nebo jste se ve svém úsudku mýlili, poznáte většinou už za tři měsíce. Zhruba v této době lidem začnou padat růžové brýle a partner, který se do té doby zdál být bez chyby, je najednou lump a žena třeba hysterka. Proto psychologové doporučují počkat se všemi důležitými rozhodnutími aspoň pár měsíců. Brát si někoho v zamilovanosti nebo dokonce počít dítě je pošetilé a nebezpečné. Teprve když poblouznění odezní, nastane jedna ze dvou situací. Buď člověk zjistí, že vztah stál pouze na zamilovanosti – ryze iracionálních, chemických základech, na kterých se stavět nedá, nebo cítí, že zamilovanost sice odchází, ale partner nadále zůstává tím nejbližším člověkem. V tom případě je to láska. Jestli jsou trvalejší vztahy z náhlého vzplanutí trvalejší než ty zrozené pozvolna třeba z několikaletého přátelství, to těžko soudit. Obecně se má za to, že pozvolná partnerství jsou na tom lépe: lidé znají jeden druhého, své zvyky i zlozvyky, způsob života, názory. Hned tak něco je nepřekvapí a hned tak něco s nimi nezamává. Ale…


Pan Osudový, paní Osudová


V životě člověk potká řadu protějšků, ale opravdu zamilovat se podle odborníků může jen párkrát za život - obvykle dvakrát nebo čtyřikrát. Z tohoto důvodu je na místě mluvit o osudových láskách. Záhadnou osudovost psychologové vysvětlují dvěma způsoby. Často se za osudové lásky považují vztahy neopětované nebo nenaplněné. „Je to proto, že člověka, po němž toužíme a je pro nás nedostupný, máme tendenci si idealizovat. A takový ideál nekonfrontovaný s realitou má skutečně dlouhou životnost,“ říká psycholožka Zuzana Lišková. Někdy se jako osudový označuje také vztah, kdy citová angažovanost jednoho neúměrně a dlouhodobě převyšuje angažovanost druhého. A často se v případě „osudových“ jedná o protějšky, s nimiž nás pojí nějaký silný zážitek, který se nám vryl tak hluboce do paměti, že se na něj nedá zapomenout. No a je logické, že čím jsou naše zážitky spojeny se silnějšími emocemi, tím více si je pamatujeme: ať pozitivní nebo negativní – ostatně vzpomeňte třeba na postavu Pana Božského z populárního seriálu Sex ve městě. „Domnívám se, že pro každého člověka existuje na světě několik vhodných partnerů pro život, ne jenom jeden jediný, ale ne všichni máme to štěstí, že ho potkáme. Každopádně i pokud ho máme, nikdy není napsáno, že právě s tímto člověkem prožijeme zbytek života. V každém vztahu – i v tom sebeosudovějším – záleží totiž primárně na obou partnerech, jak se o něj budou starat a jak ho budou hýčkat,“ upozorňuje Martina Trojanová. Ani případná osudovost zkrátka nic nezmůže, když nebudete mít chuť se svému partnerskému vztahu věnovat. Konce osudových lásek pak bývají úplně stejné jako u každého jiného soužití…


Text:

Jana Benešovská, vyšlo v časopise Moje psychologie

Odborná konzultace:

Phdr. Martina Trojanova

www.abc-homeopatie.cz

Mgr. Martina Tichá

tichamartina@email.cz




V České republice ubývá sňatků. Počet uzavřených manželství loni klesl o 1100 na 46 700. Stejný počet sňatků zaznamenali statistici před 200 lety, tehdy ale žila na našem území méně než polovina dnešních obyvatel. Svobodní muži se loni nejčastěji ženili ve věku 28 – 31 let, svobodné ženy se vdávaly nejčastěji ve věku 25 – 29 let. Přibylo také rozvodů – rozvedeno bylo 30 800 manželství. Ve více než 57 procentech z nich žily nezletilé děti. O úplnou rodinu přišlo 26 500 z nich. Dvě třetiny návrhů na rozvod podaly ženy a nejvyšší míru rozvodovosti měla manželství po dvou až pěti letech trvání. V loňském roce pokračoval trend zvyšování počtu dětí narozených mimo manželství. Loni se jich neprovdaným ženám narodilo 47 200. Jejich podíl poprvé v historii přesáhl 40 procent.
Zdroj: Český statistický úřad

Literatura:
Heinz – Peter Röhr: Závislé vztahy. Vydalo nakl. Portál.
Guy Corneau: Anatomie lásky. Vydalo nakl. Portál.
Erika Matějková. Jak řešit konflikty a problémy v partenrských vztazích.