NA VÁNOCE SAMA…

Na to, že jste většinu roku sama, se dá zvyknout, někteří si ten pocit dokonce užívají. Ale že budete sama o Vánocích? Tohle pomyšlení už je horší, že? Jestli tuhle situaci zažíváte poprvé, bude se vám jistě hodit know-how jak to zvládnout a nesesypat se.

Klára ví, co je to být sama o Vánocích. Proto už třetí rok odjíždí každoročně kolem 20. prosince do Egypta. „Když jsem se před čtyřmi lety rozešla s partnerem, první Vánoce jsem obrečela. Přesladká atmosféra všude kolem se tolik lišila od toho, co jsem prožívala, že jsem se málem zhroutila. Dokonce jsem sáhla po kombinaci alkohol a prášky,“ svěřuje se. Druhý rok už totéž opakovat nechtěla. Sbalila kufr, do něj sexy šaty a asi osm knih, které si během roku nakoupila a nestihla je přečíst, a odjela strávit Vánoce na pláži. Jaké to bylo? „Jiné,“ říká a dodává: „Nemůžu říct, že bych se smutku vyhnula úplně, to ne, ale díky sluníčku a teplu mi bylo mnohem lépe než kdybych ležela doma na gauči u pohádek a užírala se tím, jak jsem dopadla.“ Možná nad Klářiným počínáním kroutíte hlavou – vždyť Vánoce jsou přece pouze dny v kalendáři! Ale kdo to zažil, dá jí za pravdu: v tomhle období je vám bídně, smutno a nikdo vám nepomůže, protože když si pustíte televizi nebo otevřete časopis, odevšad se na vás vyvalí obrázek šťastných rozesmátých lidí. Tím víc se vám chce brečet…Psychologové vánoční emoční rozpoložení vysvětlují tím, že Vánoce jsou jedna z mála tradic, které ještě dodržujeme. Když k vám na Velikonoce nikdo nepřijde s pomlázkou, jen pokrčíte rameny a hodíte to za hlavu. Ale zůstaňte sama na Vánoce! Rozložíte se na tisíc drobných kousků a budete mít pocit, že tu jindy silnou ženu už z nich zpátky dohromady nikdy neposkládáte. Co s tím? Chce to trochu racionální přístup a odvahu užít si Vánoce jinak. Třeba právě na ty letošní budete ještě dlouho vzpomínat…


PRYČ S FALEŠNÝM HRDINSTVÍM!


Samozřejmě že pokud jste šest předchozích Štědrých večerů strávila přípravou sváteční večeře, zapalováním svíček, zdobením stromečku, balením dárků a rozbalováním těch, které jste dostala od partnera, nebude pro vás jednoduché najít si na letošní čtyřiadvacátý prosinec a dny následující náhradní program. Spousta lidí tvrdí, že Vánoce pro ně nic neznamenají, že jsou jenom dny v kalendáři a že na ně nehrají…To se možná hezky poslouchá, ale mnohem hůř provede. Je to takové lhaní si do kapsy: já osobně neznám nikoho, na koho by Vánoce aspoň nějak nepůsobily a naopak znám spoustu těch, kteří zažívají kombinaci stresu ze ztráty vánočního rituálu a zároveň silný pocit bezmoci – v nejemotivněji vypjatém dni v roce ztrácejí kontrolu nad tím, co je pro ně v životě cenné – partnerský vztah, rodina, děti, které v rámci střídavé péče tráví Vánoce tentokrát u tatínka. Jinými slovy: Vánoce jsou sice jenom dny v kalendáři a Štědrý den má jenom čtyřiadvacet hodin a pak skončí, ale jejich existenci z mysli nevymažete. Takže kromě vágní rady, že si to nemáte tak brát, existuje vůbec nějaký způsob, jak si užít Vánoce o samotě? Jedné mé kamarádce psycholožka kdysi doporučila, aby šla mezi lidi. Zkusila to s partou nejbližších kamarádek a dopadlo to katastrofálně: oni nebavili ji, ona nebavila je; zkrátka „holčičí setkání“ na ni fungovalo každý den v roce kromě čtyřiadvacátého prosince. „Když nemůžete být s partnerem ani s jinými blízkými lidmi, proč si z vánočních svátků nevzít aspoň část – sváteční náladu a radost? Tím myslím, abyste se zamyslela nad tím, co právě vám dělá radost, na co jindy třeba nemáte čas nebo si to nedopřáváte jednoduše proto, že jste na to dávno zapomněla,“ říká psycholožka Martina Trojanová a dodává: „Já mám kamarádku, která se sama stará o dvě dospívající děti. A Vánoce si už několik let báječně užívá tím, co ji baví. Před svátky si slavnostně nakoupí nové barvy, štětce, plátna…a o Vánocích maluje a klidně si k tomu pouští oblíbené Elány a DVD, na které by se jindy nepodívala. Nehroutí se a ještě každoročně obdaruje sama sebe.“


TAK TROCHU JINÉ VÁNOCE


Možná znáte lidi, kteří dokáží být na Vánoce sami. Někteří tak činí dokonce programově. Nechtějí se vystavovat zvýšené emoční zátěži, kterou by jim přinesl například program s přáteli, tak jsou raději sami. Třeba malují. A jsou spokojení. To ovšem neplatí o vás. Pokud se vám i přes veškerou snahu a rady pořád a pořád honí hlavou chmurné a nostalgické myšlenky, psycholožka radí zkusit je „přeprat“ – znovu a znovu je zahánět jinými – příjemnými. „Jednoduše si v duchu nebo i nahlas řekněte „dost“, tyto myšlenky mi nic nepřinášejí, jenom mi ubližují, budu myslet na něco jiného. A úplně nejlépe uděláte, když k tomu v danou chvíli ještě přidáte nějakou příjemnou nebo ještě lépe užitečnou činnost. A pokud by opravdu bylo nejhůř, nebuďte na sebe přísná a prostě si řekněte, že jsou dny, které je třeba jen přežít a příště určitě bude lépe,“ říká Martina Trojanová. Moje kamarádka se už léta řídí heslem, že Vánoce má každý takové, jaké si je udělá – smutné, veselé, kde, s kým, jak, to všechno se dá ovlivnit. A tím spíš když jste bez partnera (pak že to nemá pozitiva!) – nemusíte brát na nikoho ohledy a rozhodování máte plně ve svých rukou: budete sama, s kamarády, s rodiči a budete vůbec doma nebo poletíte na opačný konec světa? Zapomeňte na argumenty typu „to přece nejde, co by tomu řekl/a…“. Jak strávíte Vánoce se rozhodujete za sebe, upřímně, a proto si za tím stůjte, ať máte nápad jakkoliv bláznivý. Jsou to přece vaše svátky. A že okolí nesouhlasně mručí? Co když se za tím skrývá jen tichá závist? Je to otřepané klišé, že čas všechno zhojí a na všechno si zvyknete, ale pro vánoční samotu platí jako základní pravidlo několikrát podtržené. „Stejně jako jste se nějakou dobu učila žít sama bez partnera, je potřeba naučit se žít i svoje Vánoce o samotě. Ne každému se to podaří hned napoprvé. Je to jako se vším, co se učíte. Když si poprvé stoupnete na lyže, taky hned nesjedete kopec bravurně. Podruhé už je to lepší, potřetí ještě lepší…,“ dodává psycholožka Martina Trojanová.


VESELÁ NA JEŽÍŠKA?


Ivetě je třicet a jak budou vypadat její letošní Vánoce řeší už od října, kdy se v obchodech objevily první dekorace. Do pětadvaceti trávila každé svátky s rodiči a posledních pět Štědrých dnů prožila s partnerem. Letos se rozešli a Ivetu čekají první singl Vánoce. „Má smysl vrátit se po pěti letech na svátky zpátky domů k našim, i když po tom primárně netoužím?“ zeptala se mě nedávno. Psycholožka Martina Trojanová má na její otázku odpověď jednoznačnou: a proč by to nemělo mít smysl? „Pokud zrovna nemáme žádný partnerský vztah, rodiče jsou společně s našimi přáteli nejbližší lidé. A i když vztah máme, velmi často jezdíme navštívit rodiče první nebo druhý svátek vánoční. Tak proč to neudělat na Štědrý den? I kdybychom si sami pro sebe jako důvod dali „za úkol“, že svou návštěvou rodiče prostě potěšíme (samozřejmě tam, kde vztahy mezi rodiči a dětmi fungují bez problémů) a že jim tento svátek svojí přítomností zpříjemníme. Jednoduše budeme pro radost někomu jinému, a to svým blízkým,“ říká a dodává: „Jsem přesvědčená, že když se nám to povede, pak to přinese radost i nám. A že jsme po tom primárně netoužili? Určitě jsme taky netoužili být bez vztahu a stejně jsme museli najít způsob, jak žít dál.“ Je dost možné, že i když jsou rodiče vaši nejbližší, na svátky vás to spíš než k nim táhne k přátelům. Nicméně trávit svátky s nimi je trochu ošidné: u zadaných si budete připadat jako trpěná a ti, co jsou singl, budou mít nejspíš depku - tedy pokud mezi nimi není nějaký vyloženě akční typ – takže se v ní utopíte oba. A to nemluvím o tom, jestli vůbec budete pozvaná! „Pozvání ke štědrovečernímu stolu můžete jít naproti nezávazným rozhovorem o Vánocích, ale rozhodně bych si o něj neříkala. Mohli byste tím uvést do zbytečných rozpaků nejen své přátele, ale i sami sebe,“ upozorňuje Martina Trojanová s tím, že dobré přátelství přece nestojí na tom, jestli s vámi chce kamarád trávit Štědrý večer nebo nikoliv. „I kdybyste se ve všem ostatním báječně shodli, každý z vás si Štědrý den může představovat jinak. A kamarádi jste mimo jiné právě proto, že se vzájemně respektujete takoví, jací jste. Každopádně když už vás kamarád požádá, věřte, že taková žádost se většině lidí nevyslovuje snadno. I proto se zkuste zamyslet, jestli opravdu není v úzkých a jestli mu nepomůže třeba jenom hodina dvě strávené ve vaší společnosti. I o tom je kamarádství,“ dodává odbornice. Ani tak vám pravděpodobně nebude úplně do zpěvu, ale nebude to k nepřežití. Koneckonců i kdybyste o Vánocích nakonec měla zůstat sama…proč ne, když se vám chce? Nejdůležitější na celém tomhle problému je nenechat se vmanipulovat do nějakých představ, že Vánoce mají vypadat určitým způsobem. Udělejte si je takové, po jakých toužíte a ze kterých budete mít aspoň malou radost.


Text:

Jana Benešovská, vyšlo v časopise Moje psychologie

Odborná konzultace:

Phdr. Martina Trojanova

www.abc-homeopatie.cz